Moje postřehy z 2. Parkinsoniády
Vzhledem k tomu, že 2. Parkinsoniáda skončila úspěšně, mělo by tu zaznít poděkování všem účastníkům z Česka, Slovenska i Polska. Trochu to rozvedu, a vzpomenu zde něco z tohoco bylo řečeno po první parkinsoniádě a co mě nejvíc potěšilo. Ta slova si přesně nepamatuji. Pani Květa Kánská jako tehdejší předsedkyně řekla: Honzo je úžasné jak se ti podařilo do organizace Parkinsoniády zapojit celý kolektiv Slovácka. Myslím si, že to byla pro mě hodně velká odměna. Letos nikdo nic takového neřekl, ale Slovácko jako kolektiv opět nezklamalo. Do organizace se opět zapojil každý, kdo jen trochu mohl. Jsem rád, že Slovácko letos opět potvrdilo, že je dobrým kolektivem. Mělo by tu zaznít poděkování členům Slovácka. Má to však jeden háček. Tím je skutečnost, že se do Parkinsoniády, ať již přímo nebo nepřímo zapojilo a nadchlo tolik lidí a přátel Slovácka, že je to až neskutečné. Nemohu zde vyjmenovávat všechny, tak jen namátkou. Lékaři z I. Neurologické kliniky na Kateřinské ulici v Praze. NFOZP, chráněná dílna osob se zdravotním postižení její ředitelka s přáteli. Naší přátelé novináři Táňa s Petrem, Svaz tělesně postižených, skupina Rolli Wolkrs, ČČK, spolupracovníci z bývalého pracoviště a ještě další nejmenovaní. Ti nejmenovaní mi určitě odpustí.
Tak tedy. Členové Slovácka, všichni jmenovaní a nejmenovaní organizátoři, rozhodčí, pomocníci, rodinní příslušníci, vyjadřuji Vám tímto své vřelé poděkování za sebe i za 2. Parkinsoniádu. Moje poděkování a poděkování 2. Parkinsoniády patří i všem soutěžícím i nesoutěžícím účastníkům, jak, z Česka, tak i Polským a Slovenským přátelům.
DĚKUJI! Jan Škrkal jako Honza, Eda, předseda sdružení Slovácka i ředitel soutěže též za 2. Parkinsoniádu.
Aby nebylo vše jenom růžové, je třeba aby tu zaznělo:
Přesto, že z řad účastníků nezazněly žádné negativní ohlasy a mohli bychom být plně spokojeni, tak tomu tak není. Lze konstatovat, že 2. Parkinsoniáda byla po všech stránkách lepší než první. Počet účastníků, spokojenost účastníků, pohoda, klid a báječná nálada, všech, kteří se ve sportcentru nacházeli, jejich zapálení pro věc a soutěžení byly úžasné. Finanční stránku tu nebudu rozebírat. Víme zatím jenom nepřesný údaj. Výstižně řečeno: Nula od nuly pojde. Ještě jinak, abych uspokojil zvědavce. Má dali = Dal.
Po skončení 2. parkinsoniády se naše kalkulace zaměřili na nedostaky a menší problémy při samotném pořádání.
Máme jich sepsáno na straně formátu A4 a ještě přibývají. Uklidňuji se však tím, že se nám jich určitě alespoň část podaří přístě odstranit. Pevně však věřím tomu, že po příští Parkinsoniádě jich bude zase tolik a některé opakovaně. Možná, že právě proto, že není vše tak precizní, je celá akce spontánní a v uvolněné náladě.
Ještě by tu měla zaznít otázka: Přijedete na příští, již 3. Parkinsoniádu?
Honza
Parkinsoniáda – co dává, co nabízí, snad ještě co od ní lze očekávat.
Na parkinsoniádu lze mít mnoho názorů. Když se najde 100 lidí, kteří o ni budou psát, tak se v názoru na ni neshodne ani jedna dvojice. Chtěl bych vyjádřit svůj názor. Názor hl. pořadatele i parkinsonika. Možná použiji i část výroků těch co se umí dívat střízlivýma očima. Původně malá olympiáda parkinsoniků. Co znamená Olympiáda pro sportovce každý ví. Ví to i ti co na ni nemají fyzicky, ani jinak. Jaký je o ni zájem na straně sportovců i diváků a fandů také ví každý. V podstatě je to o rčení překonej sám sebe. Zkrátka, tak to vidím i já, jako organizátor i jako parkinsonik. Jako organizátor jsem si ani v jedné disciplíně nezasoutěžil a po peripetiích s nepochopením některých členů výboru Společnosti bych s tím nejraději sekl.. Dokonce se i stalo. Depka, hrozná depka. Myslím, že skoro každý se do ní občas dostane. Prostě velká betonová stěna nepochopení, snad ještě něčího ublíženého ega a ztráty absolutní moci a kontroly. Podržela mě manželka a dobří přátelé. Otřepal jsem se a jsem to opět já Honza, Eda, parkinsonik. Proto, že se dá výkon olympionika přirovnat rčením „Překonej sám sebe“, tak jako parkinsonik se překonávám při organizaci parkinsoniády. Proto, že jsem se u první téměř vůbec nevzdálil, jsem viděl všechno to snažení udělat všechny disciplíny, bez ohledu na stav nemoci jednotlivých soutěžících. Stačila jedna disciplína. Zvítězila však u všech, snaha překonat sám sebe, proto všichni absolvovali všechny disciplíny. Když jsem pak viděl jejich oči při přebírání cen, tak mi nezbývá, než se letos opět překonat a bez ohledu na různé překážky a problémy, udělat 2 Parkinsoniádu. Mluvil jsem teď o sobě, ale jistě chápete, že bez dobrého zázemí (rodina a a dobrý kolektiv našeho sdružení), by to v žádném případě nešlo.
Shrnuto
Význam pro
Parkinsonika:
- pohyb = posílení celého těla a sebevědomí, lepší život
- posílení sebevědomí = dobrý výsledek i samotná účast bez výhry, chuť více trénovat
- příprava a tréning = touha se opět účastnit a něco dokázat
- touha něco dosáhnout = pohyb, zlepšující pohyblivost
- pohyb = život s lepším naplněním
A tak by se dalo pokračovat a rozvíjet smysl Parkinsoniády ze strany nemocného do nekonečna.
Co nabízí?
Opět by se zde dalo hodně dlouho polemizovat a členit na odbornou veřejnost, sponzory a životní partnery.
Odbornou veřejnost – lékaři:
Možnost vidět v pohybu takové množství parkinsoniků, jaké nemají možnost jinde při činnosti vidět. Posoudit jejich možnosti a stavy při fyzicky náročných a vypjatých situacích. Vidět, že i tito nemotorní shrbení staříci se dokáží sami vyburcovat ke zvýšené pohybové činnosti. Moci posoudit jejich tělesné výkony vůči jejich zdravotnímu stavu a posoudit co s nimi zvýšený pohyb udělá.
Sponzory:
Dobrý pocit z účelně vložených financí. I přes to, že je u podnikatelů prvořadé vydělávat peníze. Věřte, že i parkinsonici byli podnikateli a mnohým právě tato nemoc vzala všechny podnikatelské záměry a cíle. Místo toho jim nadělila zklamání a skepsi. Nabízí možnost reklamy a zviditelnění. Věříme, že tentokrát již média projeví patřičný zájem. Předpokládám, že se ještě po asi tak dvou dalších parkinsoniádách stane pravidelnou a sledovanou akcí. A v tom případě by zde byl možný i zisk. Možná se nyní někdo zasměje. Pokud ano, připomínám Paralympiádu. Proč by parkinsoniádu nemohl potkat stejný vývoj?
Partnery:
Jiný pohled na svého staříka. Při vzpomínce myšlenka, jo dnes je to zase ten chlap do kterého jsem se před 40 lety zamilovala. To snad ani není možné… Co to přinese? Upevnění vztahů, které mohla tato nepříjemná nemoc narušit, zlepšení psychiky a tím i zdravotního stavu. Mnozí by teď začali polemizovat. Ptám se proč? Víra i láska přece hory přenáší. Když je k tomu ještě vůle? Proč by se nemohla stát Parkinsoniáda tím z čeho by užitek měli všichni.
Jeden parkinsonik mě poslal pozměněnou pasáž z knihy o Parkinsonově nemoci, s konkrétní větou. Všechny akce typu: Říp, Western městečko, Parkinsoniáda a co já vím co ještě – jsou jenom atrakce pro pobavení – chleba se bude lámat v momentě, kdy se bez pomoci nedostaneš z postele a v ten okamžik tu musí být něco nebo někdo, kdo Tobě nebo Tvým nejbližším řekne – to je řešení, toto je snad možné východisko ze sra… do nichž ses dostal, jinak budou všichni jen dál v bolestech, beznaději a smradu čekat na neodkladný konec, který ne a ne přijít. JENOM O TO TU JDE a o NIC JINÉHO – alespoň pro mě. Nevidím pravdu v celém. Vidím to trochu jinek. Pro sebe se ptám. Co do té doby? Mám čekat se založenýma rukama a myslet na nejhorší? Ještě bych se rozepsal, ale…
Můj kolega z práce by řekl. Ty máš zase básnické střevo. Odpověděl bych mu: Petře tomu co jsem napsal věřím a jsem o tom přesvědčen.
Dále je možné, aby se tato akce stala místem pro vzájemnou komunikaci jmenovaných skupin, výměnu názorů laických, odborných i podnikatelských. Zájmem médií o cokoliv z toho co je zde napsáno. také by to přineslo prospěch všem zúčastněným.
Samo místo konání nabízí kompletní zázemí krásné sportovní haly, krásného městečka a přírodního areálu. Náš vnuk na otázku: kde je líp v Dubňanech, nebo v Praze? odpovídá: Tady i v Praze je to stejné. Jenom Dubňany nemají metro. Já dodávám je zde podstatně čistěji a zdravěji i klidněji.
Je třeba chtít něco víc?
Honza Škrkal předseda sdružení PS o.s.
V Dubňanech 20. 5. 2009
Nejnovější komentáře