Od mládí i v době počátku choroby, jsem bohatě využíval rekreační aktivity i s celou rodinou. Lyžovali jsme, pěstovali cykloturistiku a hlavně se věnovali sjíždění řek.
V praxi to bylo tak, že se sešla parta lidí se stejnými zájmy a jelo se. Třeba na celý týden o dovolené. Bylo při tom hodně legrace a zážitků.
Jak choroba postupovala, pádlo ztěžklo, noční spaní ve stanu se stalo noční můrou. Musel jsem se rozhodnout: „dost“ a zbyly jen vzpomínky, fotografie a pár videozáznamů.
O veselé příhody však nebyla nouze a tak se s vámi o jednu podělím.
Při sjíždění řeky Vltavy, když jsme ráno chystali snídani, jeden kamarád odběhl do lesa s roličkou toaletního papíru. Za chvíli se ozval z lesa řev a kamarád se řítí kolem nás k řece. Tepláky do půl žerdi a utíká si chladit pozadí do vody. Po ochlazení nám vysvětlil, že zrovna v místě kde podřepl, měly divoké vosičky v zemi hnízdo. Když zaregistrovaly vetřelce, vystartovaly a začaly bodat do obnažené části těla.
Museli jsme čekat, až pálení pomine a kamarád, vodák, mohl pokračovat v plavbě. Při pohledu na něj jak opatrně nasedá do lodi, jsme se všichni dobře bavili, zato jemu do smíchu nebylo.
Ještě po letech, když se sejdeme a vzpomeneme na tu příhodu, musíme se smát. S odstupem času se s námi směje i kamarád.
Petr
Nejnovější komentáře