Již dlouho jsem se našim stránkám nevěnovala a přitom jsem ráda vkládala články a fotky o naší činnosti. Bylo toho hodně co jsme dělali a bylo o čem psát a bylo to pěkné. Rádi jsme se tomu všemu věnovali.
Tolik věcí se za poslední dobu změnilo….
Přišel Covid 19 a je všechno úplně jinak. Dost členů již mezi námi není a hlavně jsme zestárli. Zůstává nás jen pár dříve narozených co mají chuť přijít si popovídat, zasmát se a třeba i zazpívat. Vzhledem našemu věku je naše činnost velice omezená. Soustředíme se jen na to, aby mezi námi členy byl celý rok telefonický kontakt a také se občas scházíme.
Před Vánocemi (jako každý rok) jsme se sešli, abychom si připomněli, že rok je za námi a my máme stále pro co žít a o čem si povídat. Bylo to pěkné setkání, slíbili jsme si, že se za rok opět všichni sejdeme a probereme co všechno se událo.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Mladí lidé nemají zájem se sdružovat a to je velká škoda. I pro hendikepované lidi je dobré chodit ven a žít normální život. Neschovávat se doma, litovat se a říkat že takový život již nestojí za to žít. Čím více se budou snažit chovat jako dříve, tím lépe se jim budou překonávat potíže, které Parkinsonova choroba přináší, a není jich málo.
Můj manžel říkal že Parkinsona porazí, věnoval se hodně Parkinsonikům, nemoc odsouval na vedlejší kolej. Žije s ní téměř 23let a stále věří že se jí nepoddá.
Za celý spolek Parkinson Slovácko vás zdraví Helena Škrkalová.
Rok 2020 a 2022 pro náš spolek nebyl vůbec příznivý. Všechny ty problémy začaly Covidem. Neustálé zákazy a nařízení narušovaly náš program. Nemohli jsme cvičit, scházet se a vůbec nešla uspořádat naše největší akce Parkinsoniáda. Po takových potížích se těžko všechno vrací do vyjetých kolejí. A zvlášť tehdy, když v kolektivu jsou převážně starší členi. Náš věkový průměr je 75,6 let. V téhle době nás i pár členů opustilo, nebylo to jen Covidem, ale i stářím.
Noví a mladší parkinsonici se nehlásí, víme že jsou, nemají však zájem se sdružovat, scházet se s ostatními, něco podnikat. Je jim lépe při televizi, mobilech a na internetu, straní se lidí. Neví ale, že parkinsonik potřebuje aktivitu, pohyb na čerstvém vzduchu, scházet se stejně postiženými, společně cvičit a vůbec být v kolektivu, který mu může pomoct překonat těžké začátky, vyrovnat se s problémy, které tato nemoc přináší každému do jeho života.
To jsem ale odbočila od tématu, o kterém jsem chtěla psát. Chci se věnovat našemu kolektivu, ale hlavně našemu předsedovi.
Předseda Parkinsonovu chorobu má diagnostikovanou před dvaceti lety a vím, že příznaky měl daleko dříve, než se mu naplno nemoc projevila. To jsme ani nevěděli, že nějaká taková nemoc existuje.
Pokud to byl jen Parkinson, s ním se vyrovnával dobře, byl velice aktivní a nemoci se nepoddával. Ale jako vždy se přidají další nemoci, a to už je problém. Jendovi se začal zdravotní stav zhoršovat v roce 2020, kdy měl málo krve a nedostatek železa a tím začaly velké problémy. Nemohl dýchat, špatně začal chodit, párkrát spadl. Přidaly se problémy se zády, koleny, a ještě další problémy, také nějaké operace prodělal. Tolik návštěv u doktorů a nemocnic, neměl za celý život. Snad to bude letos o trochu lepší s těmi lékaři, ale ta vitalita se již nevrátí. Doufám, že se jeho stav ustálí a nebude se Parkinson zhoršovat. Problém s chůzí zůstává.
Zatím se naše aktivita v kolektivu skládá jen s občasných schůzek. Jak to bude dál nevíme. Potřebovali bychom mladšího člena, který by převzal vedení.
Nejnovější komentáře