8. Parkinsoniáda skončila

…I TAKOVÉ DNY JSOU, KDY RÁNA ZA RANOU, SI CESTU K TOBĚ NAJDE A MÁLO KOMU DOJDE, ŽE PADÁŠ ÚNAVOU….
…….PÁR PŘÁTEL STAČÍ MÍT……

Jardo svůj příspěvek končí slovy jedné krásné písně a já jsem si dovolil těmito slovy začít. Použiji ještě slova bývalé předsedkyně z jednoho dopisu, který mi poslala. Už je to hodně dávno. Byla to otázka. Možná, že už si její znění dobře nepamatuji. Zněla: „ Jendo, proč nemůže být Parkinsoniáda svátkem parkinsoniků i v Českých krajích, když je svátkem na Moravě?“ Odpověděl jsem ji tenkrát, že může. A že to nezáleží jenom na mě.
Dnes je úterý, to znamená že jsme již 3 dny za moravským svátkem. A že to byl svátek krásný a také namáhavý, také chvílemi i veselý. Znělo ze všech úst které se o něm vyjadřovaly. V každém případě proběhl v klidu a pohodě.

Krásně to napsali Helena Váňová a Jarda Špaček. Do té doby jsem nevěděl co a jak o 8. Parkinsoniádě psát. Teď už vím a děkuji jim za jejich hodnocení na různých webech. Každé jiné a přece stejné. Takové lidské a upřímné.
Já hodnotit nebudu, já budu děkovat. Hodnocení je na vás účastnících a nebojte se nebudu se zlobit. Jako první poděkování tu musí zaznít poděkování soutěžícím parkinsonikům. Přátelé v nemoci, jménem pořadatelů vám děkuji za to, že jste dobrovolně a rádi přijeli a dali nám prostor vás trochu unavit a zničit. Trochu je však špatný výraz. Někteří jste dostali pořádně do těla a to našim i vlastním přičiněním. Jarda napsal, že jste všichni co jste soutěžili chtěli nejen se jen zúčastnit, ale také vyhrát. Ta vidina, která vás hnala k vítězství nebyl jenom boj o medaile, ale byl to boj a těžký boj i s naší nemocí. Boj nejen s parkinsonem, ale také těžký boj s nemocí roztroušená skleróza. Někteří jste mi říkali že rozkaři jsou ve výhodě. Možná, že trochu ano, ale věřte, že to jen výhoda zdánlivá. Jsou na tom hůře než parkinsonici. Nemoc je přepadá i v raném mládí. Kdybych si musel, podotýkám musel vybrat, tak roztroušenou sklerózu určitě ne.
Přesto si však neodpustím malé hodnocení a začnu pátkem. Koncert byl krásný a já osobně jsem byl v šoku ve chvíli, kdy jsem po skočeném koncertu začal losovat, kdo vyhraje malé dárky, které jsme dostali od našich příznivců. Očekával jsem, že všichni odejdou a nestalo se tak. Odešlo jenom několik málo posluchačů a ostatní zůstali a prožívali tu krásnou atmosféru, která tam vznikla a vznášela se nad našimi hlavami jako odér z voňavých květů.
Sobota proběhla dle vašich vyjádření velmi dobře a ve skvělé náladě. Bojovali jste statečně a s úsměvem na rtech. Tak jak to má být. Byli jste příkladem všem, kteří s námi v Dubňanech nebyli. Je to však jejich škoda. Nelze však chválit úplně vše. Byly i některé organizační věci, které jsem nezvládli zrovna na jedničku. To je však náš problém a jeho vyřešení je na nás.
Tak ještě jednou z gruntu. Děkuji všem účastníkům a děkuji všem pomocníkům. Děkuji všem, kteří nabídli nezištně pomoc. Jako organizátoři se můžeme cítit hodně důležití, ale důležitější jste v tomto případě Vy, účastníci, soutěžící i nesoutěžící. Vy pomocníci, rozhodčí, Vy dárci materiálních i finančních hodnot.

Jménem Parkinson Slovácko všem moc děkuji a děkuji i našemu kolektivu za dobrou práci, za maximální úsilí udělat vše co je v jeho silách, aby splnili to co já slibuji.

Honza Škrkal