Být či nebýt, byla, nebyla, jedna povídka se zrodila.

To vám bylo jedno království a patřila mu celá zem. Vládl v něm dobrý král a věnoval se všem. Prkenici plnou měl a peníze se ho držely, tak jako včelí matky roj včel. Byli však i jiní, kteří záviděli velice, co? no přece kupu peněz, kterou opatroval a střádal dál a sbíral, co mohl. ¨
Potom přišel jeden, co viděl vše jinak. Peníze se mu líbily a nechtěl jinak, než tu kopu peněz mít a s ní hospodařit. Koumal tak dlouho, shromažďoval stejné, jako byl sám. Byl vytrvalý intrikán. Práce se však štítil velice. Zodpovědnost neunesl a sám se bál každého slova. Hledal, proto až našel jiného vo.., také, krávu a slepici. Zjevila se i krysa co jevila se jako kočička, ale zlá měla očička. Všichni, které jsem tu zmínil, měli stejné myšlenky. Zmocnit se všeho co mělo nějakou cenu a kradli i myšlenky. Neměl šanci dobrý král, byl však moudrý a odstoupil i sám. Odvolali ho a všeho se zmocnili. Hospodařit neuměli a vše zašantročili. Království zchudlo a rozpadlo se. Bylo to dobře, protože jiní dostali šanci, vydrželi a dobře se měli. Většina z nich se dále scházela a dodávala si sílu, ti co byly u vesla, však měli v lodi díru, kterou krysa prokousala a voda se jim tou dírou do lodi nabrala. Šli pomalu ke dnu a nevěděli o tom. Tak se dělo rok co rok až přišel jeden z králů a pořádek udělat chtěl. Černý byl, husté měl vlasy a vypadal jak čert. Přesto dobrým člověkem byl a byl mladý a měl ještě dost sil. Království však prosáklé špínou bylo a mezi nimi se krysám dařilo. Myslíte, že se mu zdařilo? Na to co se píše dál, vám jedna epizoda odpoví. Neděste se však i jinde je to tak, dá se říci, že i velkou část Evropy zastírá černý mrak. Jak to pak jinde může vypadat. Tu epizodu vám teď vypovím. Nic se však nezhroutilo a svět běží dál. Jinak to ani nejde a poslechněte si, co bylo dál.
Je to celé zastřeno tajemstvím. Byl, tu či nebyl? Jeden den pod rouškou noci přišel a druhý den pod rouškou noci zmizel. Zmizel jako pára nad hrncem, jako pšouk tu proletěl a nakazil ovzduší. Jedna dáma se dvěma slavnými bodyguardy se tudy mihli a zmizeli. Nikdo jim netleskal, nesklidili ani ovace těch, co jim hlas dali potají. Nic neřekli, nepozdravili. Byli jak ten čert z pohádky, co po něm zůstalo trochu sirného čmoudu. Musí tu být někde dobrý komín a odvážný kominík. Ani stopa po nich. Asi je to tak dobře. Všechno zlé je k něčemu dobré. Každý má na světě své místo, ať je to bílá paní, čert, či kominík. Na vše někde někdo dohlíží. Ještě, že je zde kontrolní a revizní orgán, který dá jako vždy vše do pořádku. I v něm velí bytost, kterou neumím k žádné postavě přirovnat. Ona sama také ne. Pořád něčemu nerozumí. Že by Marfuša sama? Nebo nevím napoví mi někdo? Možná by mohl. Každou chvíli mě někdo poučuje, jak se mám chovat a po bitvě vždy ví, co se mělo dělat. Žádné velení prý nebere, přece se kvůli tomu s někým nepopere. Zkrátka bejvávalo to tu jako v pohádce, kde vše končí dobře a sladce i bez práce. Snad tu lítali i pečení holubi do huby. Kde jsou ty časy? Zřejmě nám všem již z toho padají vlasy. Také nás z toho bude bolet hlava. Doufejme však, že bílý rytíř se zjeví a vše vyřeší.
Na hoře Říp si ruce podáme a slíbíme si, že ji nikomu nedáme. Snad se nám nepropadne a nezmění jméno. Už dlouho věřím, že zlé se v dobré obrátí a bude zase líp. Vydám se na cestu a děda Vševěda se zeptám a budete-li to chtít slyšet, tak vám tu radu z lásky předám. Tak vzhůru za dědem Vševědem, vy na západ, my na východ za sluncem jdem. Možná bude i u nás zamračeno. Ne však napořád, přižene se vítr a vymete ten neřád. Přeji to ze srdce všem a rád.
Jan Škrkal