Stejně jako pří konkurzu v televizi, byl i štáb Eriky Hníkové velmi příjemný a ohleduplný. Obdivovali jsme jejich výdrž, zaujetí a preciznost. Režisérka Erika viděla každý jiný detail vše stačila obsáhnout a detailně zpracovat. Stejně tak i zvukař a kameraman. V životě mě nikdy nenapadla myšlenka, že bych se ocitl před kamerou s vědomím, že budu součástí nějakého filmu, či dokumentu. Přesto nikdo z nás se necítil z natáčení nesvůj a nikdo z nás neměl viditelnou trému. Asi to bylo týmem Eriky Hníkové, možná i jí samou. Byla klidná, vyrovnaná a trpělivá a stejně tak i její kolegové. Na Erice mě upoutávalo ještě něco a dlouho jsem nevěděl co. Nelíčila se stejně jako se nelíčí moje manželka. Přišel jsme na to až po natáčení. Byly velmi rozdílné a přece v něčem stejné. Byly a jsou krásné i bez make-upu. O mé ženě říkala, že je přirozená, že je dobrá a že se s ní dobře pracuje. Se mnou to asi bylo těžší. Moje myšlenky nezůstávají u jedné právě prováděné činnosti.
Když to tak sečtu, tak příprava a samo natáčení vychází na 15 dnů. Z jejich strany 15 dnů trpělivosti a mravenčí práce. Snad bychom se od nich mohli o trpělivosti učit . Musím přiznat, že kopání stavebních rýh, nebo vinohradu, mě přišlo lehčí. S tímto přirovnáním, jsem paní režisérku asi nepotěšil. Doufám, že se na mě za tato slova nezlobí. Natáčení skončilo a přišlo focení na upoutávky. Co jak dopadlo a jak to vypadá ještě nevíme. Ještě jsme z toho nic neviděli. Nenatáčelo se jenom s námi dvěma. Našich členů, kteří režisérku Eriku zaujali bylo víc. Netočilo se se všemi a některým to bylo líto, že nebudou v dokumentu. Třeba budou příště při deváté, nebo po desáté parkinsoniádě, nebo při nějakém jiném zajímavém projektu, který někoho z nás napadne. Snad tu desátou Parkinsoniádu ještě uděláme a snad se najde stejný blázen, který se do ní s chutí pustí a dotáhne ji do další desítky Přál bych to jak Parkinsoniádě, tak i parkinsonikům. Honza Škrkal
Nejnovější komentáře