Cena Ď

CENA „Ď“.
Ani jsem nevěděl, že něco takového existuje. Přišla obálka  a v ní modré pozvání na udílení ceny „Ď“ (děkuji). Musím se přiznat k tomu, že jsem si na webu o ceně ,,Ď” moc nepřečetl a tak se stalo, že jsem na naše webové stránky napsal mylnou informaci o autorovi, zakladateli i pořadateli.
Po upozornění na moji mylnou informaci přiznávám že se hodně stydím a moc se omlouvám. Pan Richard Langer s rodinou jsou zakladateli ceny „Ď“. Teď když vím co jsem měl vědět po výzvě, abych přijel do Brna na udílení ceny „D“, tak teprve mi dochází, že za 17 letou činnost měl být spíše než já oceněn pan Richard Langer s rodinou. Dovedu si živě představit jaká je to práce zorganizovat udílení ceny ve všech krajích a dokonce i jiných městech. Zorganizovat na závěr celostátní cenu v Praze už musí být heroický výkon. Řekl bych, že náročnější než naše Parkinsoniáda. Paní a pane Langerovi ještě jednou.
Prosím moc přijměte moji omluvu.
Když jsem seděl při udílení ceny v Mahenově knihovně, už tam mě utíkaly hlavou myšlenky o náročnosti organizace Ceny „Ď“. Nevymýšlím si, opravdu to tak bylo. Většinou řeknu co cítím a co si myslím, že je potřeba říci. Byl jsem však poněkud z toho dění mimo.
Získal jsem cenu „Ď“ za Jihomoravský kraj.   Nemyslím si, že tato cena je jenom moje. Ta cena je i oceněním kolektivu, účastníků  Parkinsoniády i jiných pomocníků z celého Česka a okolních států  Střední Evropy. A že už jich bylo… Třeba rozhodčí u disciplín už dělali i německy mluvící účastníci. Přesto, že si se soutěžícími nerozuměli slovem, rozuměli si i beze slova. Zkrátka jak se slangově říká „pohoda, klídek, tabáček“.
Krajská cena mě posouvá  do celostátní. Jak to bude vypadat v Praze a kdo získá tu nejvyšší cenu vám sdělíme, až se vrátíme z Prahy.        Honza