Kunovice 18. 10. 2017
Pořádali jsme další z besed o nemoci, která nás přepadla, drží nás a už se nás nikdy nepustí. „Hezká vyhlídka“. Nevíme na jak dlouho, nevíme co s námi udělá, nevíme jestli budeme do konce svého života aktivní. Nevíme, nevíme, nevíme. Vyhlídky na vyléčení žádné Navštěvoval jsem mnoho našich členů a kamarádů a to i ty co se ocitli na několik let na lůžku v poloze ležmo. Tyto myšlenky mě táhly hlavou cestou do Kunovic.
Tyto myšlenky se mi honily hlavou i v Kunovicích v Panském Dvoře. Nemluvil jsem o nich. Nechtěl jsem nikoho vystrašit. Na povídání o nemoci přišlo něco kolem 10 lidí. Podle zájmu a povídání to byli vesměs partneři nemocných PN. Beseda byla plánována na hodinu. Hodina uběhla a nikdo se nezvedal. Neodcházeli ani ti, kteří chtěli odejít dříve. Povídalo se o zkušenostech, o potížích o ohleduplnosti a co s nemocí a jejími příznaky děláme. Padla hodina a nikdo neodcházel. Až před šestou jsme se začali balit domů. Většina poděkovala a také většina odcházela s úsměvem. Pán, který seděl až na samém konci místnosti a trošku otálel nás příjemně překvapil. Přišel poděkovat a řekl nám, že se mu beseda líbila. Rozloučili jsme se s aktérkou besedy paní Huspeninovou a s dobrými pocity jsme se vraceli domů. Domů jsme jeli s přesvědčením, že jme byli užiteční.
Doposud tomu tak bylo na každé besedě. Paní Huspeninová si nás už zamlouvala i na příští rok.
Děkujeme jí moc a těšíme se na příští rok v Kunovicích.
Za Parkinson Slovácko Helena, Hanka a Honza
Nejnovější komentáře