- 6. 2017 Olomouc i Zlín.
Jiná místa, jiní lidé, ale přesto stejní a stejně nálada dobrá v Olomouci i ve Zlíně.
Trochu to přeháníš řekla manželka, když jsem ji sdělil, že chci stihnout i Bowling v Olomouci a Parkiminibál v Otrokovicích, pořádaný Zlínským spolkem parkinsoniků. Přiznám se, že jsem ten nápad považoval za ztřeštěný i já sám. Byl jsem však přesvědčen, že za předpokladu dobré sjízdnosti se dají obě akce s jistotou stihnout. Stihli jsme obě krásné akce i s téměř hodinovým pojížděním na zacpané dálnici u Prostějova.
První mojí myšlenkou při vstoupení do bowlingového centra byla myšlenka na PEPU SALAVCE. Jenom tak jsem přeletěl pohledem místnost a moje oči ho nenašly. Byla tam jeho fotografie , která konstatovala krutou skutečnost, že Pepa Salavec s námi bude nadále jenom ve vzpomínkách.
Následovalo přivítání formou podání rukou, políbení a objetí. Cítili jsme se tam s Helenkou jako doma. Hlavními organizátory byly dvě vynikající fyzioterapeutky z Olomoucké fakulty a to Dr. Dagmar Dupalová a Dr. Martina Šlachtová. S pomocí Marie Salavcové, která těžce nese ztrátu svého manžela probíhala soutěž velmi rychle a spořádaně. Stihli jsme i vyhlášení vítězů a přijeli jsme včas i do Otrokovic na Zlínský Parkiminibál
I v Otrokovicích probíhalo vše jako po drátku a byla tam stejně vynikající atmosféra jako v Olomouci. Když jsme se zjevili v sále, byli jsme velmi vřele přivítání. Snad největší radost měla předsedkyně Ing. Zdenka Kymlová. Zvládli jsme i taneček a vydržely to i moje nohy, které vždy po pár otáčkách stávkují a odmítají točit s mým tělem. Hosty parkiminibálu byl i dlouholetý taneční mistr s partnerkou. Byli jsme dokonce s Helenkou pochváleni za tanec.
To ale není to důležité co bych vám chtěl sdělit. Tím důležitým je fakt, že se nikdo nikoho nestranil a nepovyšoval. Hodně z účastníků vyslovilo jinými slovy to stejné a to nejdůležitější. Je nám tu dobře a jsme rádi, že se můžeme takto scházet. Jen aby to vydrželo. Já si myslím, že ještě dlouho vydrží.
Honza ze Slovácka
Nejnovější komentáře