Parkinson nezná hranic.

Jak by také mohl znát hranice, když v jeho působišti žádné nejsou. Dokázala to i skupiny několika národnostních zastoupení na společné akci ke Světovému dnu Parkinsonovy nemoci. Svou účasti na několika místech účastníci říkali, „ Jsme tady a nejsme tu jenom kvůli sobě. Jsme tu pro sebe, pro Vás a Vy pro nás. Síla našeho myšlení a sama trnitá cesta nemocí, nás sbližuje stále víc a víc. Někdy si říkám, že to co se snažíme lidem svou činností o nemoci říci je dobré a z toho zase, že to přeháníme. V našem těle však jsou jisté orgány, které nás stmelují. Jsou jimi mozek a srdce. I když si nerozumíme slovy, tak ty již zmíněné lidské orgány mluví za nás. Někdy uvažuji o tom, zda by nebyl svět, světadíly, státy, národnosti k sobě ohleduplnější, kdyby mluvily stejnou řečí. Zřejmě ne. Asi bychom se hádali o to víc. Vymyslet tak fungující lék s názvem třeba „dobrá nálada“, nebo „pozitivum“.

Setkání, které proběhlo v rámci Světového dne Parkinsonovy nemoci v uplynulém víkendu na několika místech republiky a to v Dubňanech, Brně a Praze, takový lék nepotřebovalo. Šlo o skupinku, která se skládala z výpravy parkinsoniků Polska, Slovenska, Rakouska a Česka. Skupina parkinsoniků si dokonale rozuměla i přesto že se hovořilo pěti jazyky. Překládalo se to je pravdou, ale většinou se dalo mnoho pochopit z gest, posuňků, postojů a výrazů tváře. Všude, kde jsme byli, nám otevírali s porozuměním a pochopením. Tato společenská akce ukázala na možnost spolupráce různých skupin, sdružení i samostatných osob. Různých firem, sponzorů, soukromých živnostníků a politiků. Ukázala také na možnost otevřené společnosti a její spolupráce s různými organizacemi za situace vlastní právní subjektivity. „Když se chce, všechno jde.“ Je jenom potřeba brát toho druhého a druhý prvního jako svéprávného a na roveň postaveného. To bylo jedním z cílů organizátorů, kterými byli Parkinson Slovácko o.s. a Asociace Parkinson Help o.s.. První sídlem na Moravě a druzí sídlem v Praze. Proto jsme pozvali k večernímu povídání i zástupce Společnosti Parkinson o.s..

Za sebe a za sdružení těmto „příbuzným“ (stejně zdravotně postiženým) moc děkuji za velikou pomoc. Považuji tuto spolupráci za práci rovného s rovným. Přijde mi, že už jsem napsal dost. Teď už bych rád, kdyby někdo pokračoval.

Jenom ještě maličkost. Hezky tato akce začala v Dubńanech, hezky pokračovala v Brně na Špilberku a zrovna tak hezky i v Praze. Moc děkuji všem, kteří pomohli a zůčastnili se. Aničce Kolekové, Ivaně Braunové, z APH – Romaně, Blance a Evě, Petře a Petře Hadlovým, průvodkyni Mileně, opatu strahovského kláštera Michaelu Josefu Pojezdnému, Lence Kohoutové a dalším a dalším. Promiňte, že nejmenuji všechny.

Jan Škrkal předseda Parkinson Slovácko o. s.