Archivy

Rubriky

Slovo předsedy k začínajícímu roku 2021

…I TAKOVÉ DNY JSOU, KDY RÁNA ZA RANOU, SI CESTU K TOBĚ NAJDE A MÁLO KOMU DOJDE, ŽE PADÁŠ ÚNAVOU….
…….PÁR PŘÁTEL STAČÍ MÍT,
mít pochopení pro činy své i činy jejich. Společnou cestou jít a v tom, co nás nejvíce pálí, zvítězit.

     Jarda svůj příspěvek končí slovy jedné krásné písně a já jsem si dovolil těmito slovy začít. Použiji ještě slova bývalé předsedkyně z jednoho dopisu, který mi poslala. Už je to hodně dávno. Byla to otázka. Možná, že už si její znění přesně nepamatuji. Zněla asi takto: „ Jendo, proč nemůže být Parkinsoniáda svátkem parkinsoniků i v českých krajích, když je svátkem na Moravě?“ Odpověděl jsem ji tenkrát, že může. A že to nezáleží jenom na mě.
Dnes je už rok a půl po 12. Parkinsoniádě  a my nevíme, co bude dál s  moravským svátkem. A zda zvítězíme nad novou těžkou nemocí. A že to byl svátek krásný a také namáhavý, chvílemi i veselý. Znělo ze všech úst, která se o něm vyjadřovala. V každém případě proběhl v klidu a pohodě.

Krásně to napsali Helena V a Jarda Š. Do té doby jsem nevěděl, co a jak o  Parkinsoniádě psát. Teď už vím a děkuji jim za jejich hodnocení na různých webech. Každé jiné a přece stejné. Takové lidské a upřímné.
Já hodnotit nebudu, já budu děkovat. Hodnocení je na vás účastnících a nebojte se nebudu se zlobit. Jako první tu musí zaznít poděkování soutěžícím parkinsonikům.

Přátelé v nemoci, jménem pořadatelů vám děkuji za to, že jste dobrovolně a rádi přijeli a dali nám prostor vás trochu unavit i potrápit. Trochu je však špatný výraz. Někteří jste dostali pořádně do těla a to našim i vlastním přičiněním. Jarda napsal, že jste se všichni, kteří jste soutěžili, chtěli nejen zúčastnit, ale také vyhrát. Ta vidina, která vás hnala k vítězství, nebyl jenom boj o medaile, ale i  těžký boj s naší nemocí. Boj nejen s parkinsonem, ale také s nemocí roztroušená skleróza. Víme, že jsou i jiné nemoci a  daleko těžší. Každý si však poradit musí s tou svou. Vždyť  ta jeho je vždy těžší. A opět záleží jen na nás.  Proto jsme se v Dubňanech v hojném a stále  větším počtu scházívali a společně Parkinsona poráželi.

Sportovní hala Želva nám k tomu podmínky vytvářela a na bojovné parkinsoniky se těšívala.  Atmosféra to dokazovala.

Nebyli to jenom Češi, jsou to i Slováci, Poláci, Rakušané a náhodní bojovníci. Přijížděli sami i v doprovodu a těšívali se jeden na druhého jako děti.

  Takovou atmosféru nelze jinde zažít.

Začínali jsme pod přátelskou podporou Města Hodonín  v jejich domě Kultury  a končívali veselí a šťastní sobotním  večerem, obohacení  kulturou a  folklorem v hale Želva tancem, zpěvem i potleskem. Škoda jen, že dubňanské vedení nemělo pochopení a nepodpořilo nás  více.  Ale cennější bylo a je, že u dubňanských občanů a mých spolupracovníků a přátel jsme ho vždy měli.

   Věc se dnes jeví tak, že záleží na celém světě, zda  a jak se s novou nemocí  všichni popasujeme.  Obracím se  tedy na vás lidé milí, nedejte jí prostor ani malou chvíli a utlučme ji tak, aby se už nevzpamatovala a pokoj a klid celému světu dala.

To, co je zde napsáno, mělo být  jenom přáním k novému roku, pokojnému životu a zdraví do sta roků.

  Milí přátele a kamarádi nezbývá  nám nic jiného než zvítězit.

Jménem Parkinson Slovácko všem moc děkuji.  Stejně tak i členům našemu kolektivu za dobrou práci, za maximální úsilí udělat vše co, je v jejich silách, aby splnili to, co já slibuji.

Honza Škrkal

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

  

  

  

* Copy This Password *

* Type Or Paste Password Here *