Archivy

Rubriky

Začátky s parkinsonem

Začátky s „Parkinsonem“

OLYMPUS DIGITAL CAMERANa jaře roku 2007 přišel můj Jenda od lékaře s tím, že kromě problémů s páteří a plícemi  se objevila u něho „Parkinsonova nemoc“. Bylo to pro nás něco neznámého a strašidelného.

Snažili jsme se získat nějaké informace, co to vlastně je, z čeho vzniká, jak může pokračovat, ale nic moc jsme nezjistili. Po nějaké době jsem v rozhlase slyšela pořad o této nemoci. Zároveň mluvili o „Klubu Parkinsoniků“ v Brně. Na závěr uveřejnili číslo, kam se mohou lidé hlásit. Číslo jsem zapsala a přilepila na ledničku. Jendovi jsem o reportáži řekla, a ptala se, jestli nechce do klubu zavolat. Odpovědí mně bylo ticho. Po nějaké době jsem se zeptala znovu- to už odpověděl – nikam volat nebudu, nikam nepůjdu. U toho nějakou dobu zůstalo, číslo dál viselo na ledničce. Jenda utíkal na pole, na ryby, třásla se mu jedna ruka, pak i druhá, pak brada,  zhubnul až tak, že jsme museli postupně vyměnit šatník.

V roce 2009 začal jezdit k panu primáři Zicháčkovi do Kyjova, který mu řekl o „Klubu Parkinsoniků“ v Dubňanech. Trvalo ještě skoro rok, než Jenda řekl, že mám do Dubňan zavolat.  Pak už šlo všechno velice rychle, ale ne snadno. Přijít na schůzi mezi úplně neznámé lidi nám dalo dost zabrat, ale stačilo první podání ruky a přivítání od předsedy – pana  Škrkala a jeho ženy Helenky, a většina trémy byla pryč. Byli jsme pozváni ke stolu, kolem kterého seděli samí vystrojení a usměvaví lidé. Na první pohled by nikdo nepoznal, že jsou nemocní a mají spoustu problémů. Cítili jsme se tam moc dobře, a ani nevíme jak, a už to budou dva roky, co jsme „U Parkinsoniků“ začínali. Život se nám hodně změnil, Jenda poznal, že není jediný, kdo se s takovou nemocí potýká. Teď chodíme na schůze, do cvičení, kde se nás naše cvičitelka Hanka snaží rozhýbat, a ještě přitom vyloudit úsměv, oslavujeme všichni společně narozeniny, jezdíme na výlety a soutěže Parkinsoniků, prožili jsme 4. Parkinsoniádu – velikánský zážitek pro všechny zúčastněné.

Akcí je hlavně díky našemu předsedovi pořád hodně. Poděkování ale patří všem v “Kolektivu Parkinsoniků“. Všichni si pomáhají, umí se vyslechnout a podpořit se, snaží se, aby nám Všem bylo dobře.

P.S.

Pokud se tento článeček dostane k někomu, kdo sám doma s „Parkinsonem“ válčí, a dodá mu odvahu přijít za náma, bude dobře.

M. Daňková

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

  

  

  

* Copy This Password *

* Type Or Paste Password Here *