Archiv

Rubriky

Co je lepší?

Co myslíte, že je lepší na vaření pečení a ohřívání. Plynový spotřebič, elektrický spotřebič , nebo kachlová kamna. Co myslíte že je lepší. Jídlo vyrobené doma, uvařené doma, nebo jídlo z velké jídelny? Co myslíte, že víc zahřeje, plyn, elektrika, nebo kachlová kamna.

Myslím si, že na to není třeba odpovídat. Že je to vzhledem k našemu věku každému jasné. Pamatuji si ze svého mládí, že v době mého mládí ta kachlová kamna nikdy nevychladla. Jestli to bylo v zimě nebo v létě. Pamatuji si, že v místnosti (kuchyně) nebylo nikdy přetopeno a nikdy tam nebyla zima. Pamatuji si také že jedno polínko dokázalo v těch kamnech hořet a hřát hodně dlouho. Pamatuji si, že mi moje babička říkala nedávej tam tolik dřeva stačí jedno polínko. A ono opravdu stačilo. Pamatuji si, že se lidé na sebe usmívali a vyptávali se jeden druhého jak se má. Pamatuji si že se dokázali zastavit a popovídat si, že až si vzpomněli že mají na plotně omáčku a tak se rychle rozloučili a spěchali domů. Pamatuji si, že na plotně těch kachlových kamen se málokdy ta omáčka připálila.

Když jsme tady v tomto kolektivu spolu začínali tak se mi zdálo, že dohromady tvoříme tu tehdejší domácnost, to tehdejší teplo, které bylo přirozené a přírodní, to útulno, které vyzařovalo z té kuchyně a nejenom z té naší, ale z většiny kuchyní do kterých jsme tehdy vstoupili z jakéhokoliv důvodu.

Myslím si že to teplo tady ještě pořád někde je, že se snaží nás dát dohromady, že nás volá k těm kachlovým kamnům, u kterých je tak útulno. My co tu sedíme je ještě známe a někde v podvědomí nás přitahuje, ale asi se něco pokazilo. Na to že k ohřátí stačilo jedno polínko, jsou dnes potřeba kubíky plynu, KW hod el energie, které nás ani nezahřejí.

Těžko už budeme někdy přikládat do kachlových kamen, těžko už budeme jíst jídlo z kachlových kamen a už vůbec ne se ohřívat u kachlových kamen. Bylo by však krásné se nadále scházet v takových kolektivech jako je náš a tím teplem ze setkání, radosti, očekáváním a empatií s pochopením jeden druhého se zahřát a potěšit.

Bylo nás 40, už není, je nás kolem 20 a asi už dlouho nebude. Zestárli jsme o 10 let a budeme stárnout dál a čím dál rychleji. Děláme něco pro sebe, ale děláme i pro druhé. Není to nic obyčejného ani nic neobyčejného. Je to však setkání. Velké setkání lidí kteří se chtějí vidět, slyšet i zahřát ani ne tak na těle jako na duchu. Zdá se že se nám to stále daří. Bylo by dobře, kdyby to ještě dlouho vydrželo a dlouho se těšili z přítomností kamarádů.

Nevím jak dlouho ještě vydržím k tomu výše napsanému přispívat, protože cítím, že mi ubývají síly, tak se nedivte.

Letos jsem nějak nevěděl o čem psát. Doufám, že jsem vás nějak nepohoršil svým plácáním o ničem. Doufám, že jste mě pochopili a doufám že mi rozumíte. Už toho tolik nezvládám.

Tak hezké a teplé vánoce, nový rok i bez kachlových kamen.

Honza

 

Comments are closed.