Parkinson Slovácko z. s.

Tak tu již delší dobu sedím a přemýšlím jak oslovit vás, vás kteří jste pomohli. Pomohli radou, přímou pomocí či financemi. Každý rok píšu oficiální oslovení. Mám však za to, že je příliš suché a studené. Tak mi dovolte použít teď před Vánocemi oslovení trochu vřelejší.

Vážená/ý milá/ý Lenko, Petro, Martino, Roberte, Tomáši, Petře, Táňo, Hanko, Evičko, Radko a desítky dalších. Asi jsem teď před vánocemi naladěn víc než vánočně. Asi mě začíná daleko těžší zápas s nemocí. Nejste tu a nevidíte mě ráno než zaberou léky, nevidíte mě když upadnu do depky, když skutečně fyzicky upadnu a skončím hlavou na obrubníku, když mám problém ujít asi 10 kroků z ložnice na záchod, když dojdu pěšky na vzdálenost 500 metrů a zpět bez podpory manželky, je to velký problém se vrátit, ale i jiné věci a činy, o kterých nerad mluvím. Třeba o fobii ze sklepní pracovny, ze které jsem měl několik roků radost, že ji mám. Je to také rozhádanost organizací slučujících nemocné a vědomi toho, že tento stav se nedá napravit.

Nechci se moc rozepisovat. Dlouhé dopisy se nečtou, není na ně čas a několika větami se vyjádřit vše nedá. Stále se oháním a mluvím o Parkinsoniádě, ale právem. Ti nepřejícní prorokovali její zánik hned po první. Nestalo se a já právě díky vám všem, kteří jste pomohli vidím i cítím obrovskou podporu bez které bych tak daleko nedošel. Když jsem bojoval o její pokračování měl jsem hlavu tak otlučenou, že letos vydržela i bouračku na kole a ránu hlavou do obrubníku. Měl bych vlastně poděkovat těm nepřejícníkům.

Rok co rok jsem si říkal dost, ale ti co na ni jezdili a stále ve větším počtu mě utvrzovali v potřebnosti a kvalitě záměru. Stalo se, že rok co rok se zvyšoval počet účastníků a jejich počet už nás nutí stanovit strop, který se dá zvládnout. Byly by nápady a myšlenky jak dál. Každý rok nás něco zajímavého napadlo čím jsme Parkinsoniádu oživili. Nápady chodí neustále. Ale???   Jeden rok jsem již obcházel víceméně z recese Pražskou Sazka-Arénu. To už mi však manželka klepala na hlavu s otázkou: Blázníš?  Budeš rád, když zvládneš tu desátou v Želvě.

Nezkoumal jsem zatím vážně jiné možnosti. Z toho co jsem obhlížel vyšla vždy naše Želva vítězně. Bylo by však jedno místo pod širým nebem, kde???? Počasí však zajistit neumím a ubytování tam není.

Ale dost. Tohle povídání bude na našem webu a posílám je těm největším podporovatelům. Poděkování patří všem, kteří se jakkoliv o uskutečnění kterékoliv Přidat do slovníku zasloužili. Největší poděkování však soutěžícím parkinsonikům.   DĚKUJEME.

Za sebe i za členy Parkinson Slovácko vám moc děkuji.  Honza

V Dubňanech 17.12.2016

Návštěva akcí spřátelených spolků aneb – po Parkinsoniádě si odpočineš.    Znělo z úst účastníků 9. Parkinsoniády.

Jenom lehce připomenu 2 motta. Naše parkinsonické „pohyb je život – život je pohyb“ a Václavovo „parkinsonik se nesmí zastavit“.

Jak vypadá odpočinek Spolku Parkinson Slovácko, pro předsedu spolku a jeho ženu to platí dvojnásob. Posuďte sami.

Srpen: Práce spojené s úklidem materiálu, vyúčtováním, poděkováním a návštěvami pomocníků, sponzorů a sympatizantů.

Měsíc září: Účast na bowlingovém turnaji v Brně, na sportovní akci v Bludovicích pořádané spolkem v Novém Jičíně, v Olomouci na pravidelném každoročním bowlingovém turnaji.

30.9. 2016 den seniorů v Domě kultury v Hodoníně a nyní si už nemohu vzpomenout co dalšího. Určitě to však není vše.

Rekondiční pobyt v Trojanovicích jsme pro nemoc vzdali, ale účast na Panelové diskusi, která se konala 6.10 2016 v Arcidiecézním muzeu jsme vzdát nemohli.

Všechny tyto akce byly výborně zorganizované a uskutečnily se v klidu a ke spokojenosti účastníků. Čekají nás však akce další.

Sportovní den Brňáků ve Velkých Němčicích a naše drobné akce.Mimo jiné jsme začali s přípravou 10. Parkinsoniády.

Divíte se? Já sám sobě ano,

Vše bylo organizačně velmi dobré. Z účastníků vyzařovala spokojenost a touha setkat se brzy opět někde jinde.

Tak tedy přátelé, nevzdávejme to, dokud naše těla zvládají, držme se našich mott.

Honza

Pokládám si s jejím koncem otázky. Jak ji ohodnotit. Co o ní napsat? Koho pochválit a koho ne. Komu poděkovat a komu ne.

Komu poděkovat. Tato otázka je jednoduchá. Poděkovat je třeba všem. Organizátorům, účastníkům, rozhodčím a pomocníkům, sponzorům a osobnostem jak politického dění, tak i osobnostem z běžného života. Mezi ty hlavní a nejdůležitější patří všichni soutěžící. Po nich to jsou ti, bez kterých si já osobně  nedovedu parkinsoniádu představit. Začal bych ženami u prezence. Jenom tak náhodně Ing. Alenou Dostálovou, Evou a Janou Příkazskou. Dalšími ženami sedícími tiše v rožku haly a pozorujícími dění na hale jsou zdravotnice Andělka a Boženka. Doktoři o kterých mnozí ani neví, že tam jsou. Novináři Táňa s Petrem. Stále usměvavý personál haly a restaurace. Rozhodčí a pomocníci ( letos jich bylo 46). Hosté, pozvaní sponzoři i hosté s cílem poučení , nebo zábavy. Doktorka Dagmar Dupalová se svými studentkami. Mimochodem byli v těch žlutých tričkách jako světlušky. Fyzioterapeutka z Polské Lodže Ewička Swiatok, která se vám tak líbila. Moderátoři, kameraman, zvukař, fotograf, technik pro přenos, „Staroratiškovická cimbálová muzika“, „Sboreček“ krásných zpěvaček, Svingová skupina a my organizátoři. Promiňte nechce se mi počítat, ale s přímými účastníky do 300 nemůže moc chybět i přes to, že se zhruba 30 přihlášených přímých účastníků nedostavilo, nebo se neomluvilo.

Byl jsem dotázán jak probíhalo zajištění organizace 9. Parkinsoniády. Myslím, že není třeba se moc rozepisovat. S mnohými z vás jsem o problémech s tím spojených hovořil.

Zhodnocení parkinsoniády. V pátek krásný koncert s vynikající hudbou zpěvem a melodiemi. V sobotu klidný průběh soutěže a opět krásný kulturní večer.   Honza Škrkal

Vážení přátelé parkinsonici.
Jako první zhodnocení a vyjádření vděčnosti za to, že jsme úspěšní v činnosti, kterou děláme, by tu mělo zaznít poděkování. To poděkování patří především našim dárcům, sponzorům a příznivcům. Patří mezi ně krajské, územní a obecní samosprávy, farmaceutické firmy. Mezi nejstálejší patří krajský úřad, město Hodonín, firmy GSK a Medtronic. Z místních firem to je firma PARDOSA Ing. Arch. Jiřího Říháka a několik menších živnostníků.

Začal rok 2016 a spolek Parkinson Slovácko připravuje již 9 ročník Parkinsoniády. Dá se říci, že náš spolek by měl mít kalendářní rok v jiném časovém sledu. Stíháme toho hodně, ale Parkinsoniáda je naší největší akcí. Parkinsoniádu děláme pro všechny parkinsoniky v souladu s vydanými propozicemi. Náš rok by měl začínat hned po skončení Parkinsoniády a končit Parkinsoniádou. Zvažoval jsem, poslat všem předsedům, všech spolků Česka pozvánky. Neděláme to ani u spolků Moravských a proto tak neučiním. V začátku před konáním 1. Parkinsoniády jsme řekli, že ji dělají parkinsonici pro parkinsoniky. Je tomu stále tak. Rozhodl jsem se neposílat zvací dopisy. Všichni předsedové mají počítače a přístup na internet. Každý z nich má možnost přihlásit své členy. Veškeré informace najdete na našem webu.
Dosavadní vývoj Parkinsoniády svědčí o její kvalitě, pověsti a popularitě. Věříme, že nebude upadat a zanikat. To, že Parkinsoniáda a její hlavní organizátor se dostali na prkna divadla La Fabrika a před televizní kamery, je velkou odměnou i závazkem. Závazek zazněl již z úst mojí manželky a je definitivní. Ještě tři pokračování a teď už jenom 2. Potom už to bude na nástupcích. Desátou Parkinsoniádou končíme. Věříme však, že se najde nástupce. Zda parkinsoniáda bude i po deseti premiérách pokračovat, není na rozhodnutí nás dvou.
Věříme, že nám zachováte přízeň a věříme, že dokážeme Parkinsoniádu udržet na úrovni jakou si zaslouží. Vaše účast nám pomůže a my všem za ni děkujeme. Děkujeme za ni všem sponzorům, dobrovolníkům, mnoha organizacím a sympatizantům. Honza