Odpočinek Slovácka a Honzy s Helenou

Návštěva akcí spřátelených spolků aneb – po Parkinsoniádě si odpočineš.    Znělo z úst účastníků 9. Parkinsoniády.

Jenom lehce připomenu 2 motta. Naše parkinsonické „pohyb je život – život je pohyb“ a Václavovo „parkinsonik se nesmí zastavit“.

Jak vypadá odpočinek Spolku Parkinson Slovácko, pro předsedu spolku a jeho ženu to platí dvojnásob. Posuďte sami.

Srpen: Práce spojené s úklidem materiálu, vyúčtováním, poděkováním a návštěvami pomocníků, sponzorů a sympatizantů.

Měsíc září: Účast na bowlingovém turnaji v Brně, na sportovní akci v Bludovicích pořádané spolkem v Novém Jičíně, v Olomouci na pravidelném každoročním bowlingovém turnaji.

30.9. 2016 den seniorů v Domě kultury v Hodoníně a nyní si už nemohu vzpomenout co dalšího. Určitě to však není vše.

Rekondiční pobyt v Trojanovicích jsme pro nemoc vzdali, ale účast na Panelové diskusi, která se konala 6.10 2016 v Arcidiecézním muzeu jsme vzdát nemohli.

Všechny tyto akce byly výborně zorganizované a uskutečnily se v klidu a ke spokojenosti účastníků. Čekají nás však akce další.

Sportovní den Brňáků ve Velkých Němčicích a naše drobné akce.Mimo jiné jsme začali s přípravou 10. Parkinsoniády.

Divíte se? Já sám sobě ano,

Vše bylo organizačně velmi dobré. Z účastníků vyzařovala spokojenost a touha setkat se brzy opět někde jinde.

Tak tedy přátelé, nevzdávejme to, dokud naše těla zvládají, držme se našich mott.

Honza

 

Pohled organizátora

9. PARKINSONIÁDA

I jiné akce např. festival  „Žiji stejně jako Ty, aneb poznávejme se navzájem“, kterého jsme se zúčastňovali a je škoda, že už není.

Stejně krásný festival jako parkinsoniáda, se spoustou zajímavých lidí, se spoustou poznatků,  spoustou myšlenek a nápadů i podnětů k tomu, jak dělat práci, která má smysl. Práci pro druhé i pro sebe. Festival, který pořádal Nadační Fond pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Festival, na kterém se scházela spousta osob s různým  zdravotním postižením, jejich rodinných příslušníků, kamarádů a sympatizantů.

Nadpis  nad tímto příspěvkem provokuje rozvinout ho a použít v souvislosti s hodnocením krásné akce  9. Parkinsoniády. Řeknete si mnozí, že Honza „plete koše s baňama“, jak se tu na Slovácku říká.

Rozhodně neplete, protože vše souvisí se vším. To, co je na tom nejzajímavější a také nejhodnotnější, je setkání mnoha různých lidí nemocných i zdravých. Nikdo nikoho k ničemu nenutí, nikdo nikoho nepřesvědčuje a přesto jede za poměrně krátkým setkáním s přáteli i mnoha novými přátelstvími i za jinými postiženými nevyléčitelnými nemocemi, Jedou společně s mnoha dalšími parkinsoniky a roskaři,  které ani neznají vydat ze sebe  a ze svých již ubývajících sil heroické výkony a to doslovně. Jak to, že si dovoluji takovéto tvrzení napsat? Tím heroickým výkonem je totiž pro některé kopnutí na branku. Pro některé i ranní vstávání a cesta stovky kilometrů už vůbec.  Doslovně. Aby mnozí mohli kopnout do míče směřujícího do připravené branky musí ho 2 pomocníci podržet a nebo mu jinak pomoct. Nelze se potom divit obrovské radosti při vystupování na stupně vítězů a při přebírání medailí za tak z pohledu zdravého člověka  jednoduchý výkon.

A za čím ještě? Jedou tam, ve věku ve velké míře převažujícím šedesátku, lidé postižení  Parkinsonem, roztroušenou sklerózou. Je to akce, ve které vládne vzájemná sounáležitost, lidské cítění a pochopení bolestí fyzických i duševních. Jedním slovem zde vládne v plné míře empatie, jejímiž atributy jsou přátelství,  láska, ohleduplnost a vzájemná pomoc.

Každý rok si pokládám otázky. Má tato akce význam? Má nějaký vliv na lidské soužití? Má pro nemocné význam po stránce léčby? Má význam pro zdravé?

Před každou další parkinsoniádou si kladu otázku, na kterou si jak vidíte umím i sám odpovědět a ta otázka zní: Přijedou letos opět v dostatečném počtu, aby vynaložené úsilí stálo za to?  Odpověděl mi na ni letos i člověk (politik), před  kterým jsem ji vyslovil. Pane Škrkale i kdyby jich byla jenom třetina stálo by to za to. Těch otázek se slůvkem proč je samozřejmě víc.  Mnohokrát vyslovené a mnohokrát odpovězené. Vždy stejně. Byly i negativní prognózy o krachu akce.

Devět parkinsoniád a z nich jedna na  Slovensku (stejně úspěšná)  a stále stoupající počet účastníků svědčí o zájmu a hodnotě akce. Přestože jsme ještě neskončili s uzavřením letošní 9. parkinsoniády, připravujeme již desátou. Bude výroční a bude v režii mé a mé manželky poslední. Náš věk blížící se  sedmdesátce a také sama parkinsoniáda  říká,  nechte to jiným, mladším. A my tomuto volání vnitřního hlasu rozumíme. Zdá se, že bude vyslyšen a že se najde člověk, který tu pomyslnou káru potáhne s dalšími nadšenci dál.

Začínali jsme s malou skupinkou soutěžících parkinsoniků, která postupně narostla k číslu blížícímu se ke třem stovkám. Ten počet už je tak velký, že ho omezujeme. Ubývá nám sil a nezvládli bychom celou organizaci.

Při samotné akci nikdy moc nevnímám, zda jsou lidé spokojeni, zda se jim tu líbí a zda budou chtít přijet na další parkinsoniádu.  Zdá se, že se jim na Slovácku líbí. Podnětem udělat v pořadí další jsou vždy záběry z dokumentů pořízené  fotoamatéry pro svou potřebu, které nám posílají a které si opakovaně prohlížím.  Tak mohu s klidným svědomím na závěr napsat.

V každé části světa je něco nádherného, ale v každé části světa ráno vychází slunce a dá se koukat na dech vyráženící východ slunce a užít si těch několik krásných okamžiků. Tím sluncem je pro parkinsoniky možná i ta parkinsoniáda. Ovšem ne tak krásná jako slunce samo, ale stejně táhnoucí a stejně burcující k boji s nevyléčitelnou nemocí.

Moc vám všem, kteří se snažíte rozumět, přijet, přijít na pomoc a podpořit, děkuji.

Honza ze Slovácka i za Slovácko

Skončila 9. Parkinsoniáda.

Pokládám si s jejím koncem otázky. Jak ji ohodnotit. Co o ní napsat? Koho pochválit a koho ne. Komu poděkovat a komu ne.

Komu poděkovat. Tato otázka je jednoduchá. Poděkovat je třeba všem. Organizátorům, účastníkům, rozhodčím a pomocníkům, sponzorům a osobnostem jak politického dění, tak i osobnostem z běžného života. Mezi ty hlavní a nejdůležitější patří všichni soutěžící. Po nich to jsou ti, bez kterých si já osobně  nedovedu parkinsoniádu představit. Začal bych ženami u prezence. Jenom tak náhodně Ing. Alenou Dostálovou, Evou a Janou Příkazskou. Dalšími ženami sedícími tiše v rožku haly a pozorujícími dění na hale jsou zdravotnice Andělka a Boženka. Doktoři o kterých mnozí ani neví, že tam jsou. Novináři Táňa s Petrem. Stále usměvavý personál haly a restaurace. Rozhodčí a pomocníci ( letos jich bylo 46). Hosté, pozvaní sponzoři i hosté s cílem poučení , nebo zábavy. Doktorka Dagmar Dupalová se svými studentkami. Mimochodem byli v těch žlutých tričkách jako světlušky. Fyzioterapeutka z Polské Lodže Ewička Swiatok, která se vám tak líbila. Moderátoři, kameraman, zvukař, fotograf, technik pro přenos, „Staroratiškovická cimbálová muzika“, „Sboreček“ krásných zpěvaček, Svingová skupina a my organizátoři. Promiňte nechce se mi počítat, ale s přímými účastníky do 300 nemůže moc chybět i přes to, že se zhruba 30 přihlášených přímých účastníků nedostavilo, nebo se neomluvilo.

Byl jsem dotázán jak probíhalo zajištění organizace 9. Parkinsoniády. Myslím, že není třeba se moc rozepisovat. S mnohými z vás jsem o problémech s tím spojených hovořil.

Zhodnocení parkinsoniády. V pátek krásný koncert s vynikající hudbou zpěvem a melodiemi. V sobotu klidný průběh soutěže a opět krásný kulturní večer.   Honza Škrkal

 

Pozvánka na koncert pro 9.Parkinsoniádu

Hotový plagát

Pozvánka foto 2

PROPOZICE 2016

Propozice na 9. PARKINSONIÁDU jsou umístněné v kolonce 9. Parkinsoniáda.

Jsou dvě verze, na čtení i pro stažení

Informace.

Vážení přátelé parkinsonici.
Jako první zhodnocení a vyjádření vděčnosti za to, že jsme úspěšní v činnosti, kterou děláme, by tu mělo zaznít poděkování. To poděkování patří především našim dárcům, sponzorům a příznivcům. Patří mezi ně krajské, územní a obecní samosprávy, farmaceutické firmy. Mezi nejstálejší patří krajský úřad, město Hodonín, firmy GSK a Medtronic. Z místních firem to je firma PARDOSA Ing. Arch. Jiřího Říháka a několik menších živnostníků.

Začal rok 2016 a spolek Parkinson Slovácko připravuje již 9 ročník Parkinsoniády. Dá se říci, že náš spolek by měl mít kalendářní rok v jiném časovém sledu. Stíháme toho hodně, ale Parkinsoniáda je naší největší akcí. Parkinsoniádu děláme pro všechny parkinsoniky v souladu s vydanými propozicemi. Náš rok by měl začínat hned po skončení Parkinsoniády a končit Parkinsoniádou. Zvažoval jsem, poslat všem předsedům, všech spolků Česka pozvánky. Neděláme to ani u spolků Moravských a proto tak neučiním. V začátku před konáním 1. Parkinsoniády jsme řekli, že ji dělají parkinsonici pro parkinsoniky. Je tomu stále tak. Rozhodl jsem se neposílat zvací dopisy. Všichni předsedové mají počítače a přístup na internet. Každý z nich má možnost přihlásit své členy. Veškeré informace najdete na našem webu.
Dosavadní vývoj Parkinsoniády svědčí o její kvalitě, pověsti a popularitě. Věříme, že nebude upadat a zanikat. To, že Parkinsoniáda a její hlavní organizátor se dostali na prkna divadla La Fabrika a před televizní kamery, je velkou odměnou i závazkem. Závazek zazněl již z úst mojí manželky a je definitivní. Ještě tři pokračování a teď už jenom 2. Potom už to bude na nástupcích. Desátou Parkinsoniádou končíme. Věříme však, že se najde nástupce. Zda parkinsoniáda bude i po deseti premiérách pokračovat, není na rozhodnutí nás dvou.
Věříme, že nám zachováte přízeň a věříme, že dokážeme Parkinsoniádu udržet na úrovni jakou si zaslouží. Vaše účast nám pomůže a my všem za ni děkujeme. Děkujeme za ni všem sponzorům, dobrovolníkům, mnoha organizacím a sympatizantům. Honza

Vánoční přání

Parkinsonici

Setkání v Levicích.

Po roce opět u parkinsoniků na Slovensku a na jejich vánočním setkání.

1Opět a ne jinak než u oblíbeného bowlingu a samozřejmě soutěžně. Před rokem jsme s Jendou Průdkem byli hodně úspěšní. Obsadili jsme v kategorii mužů první i druhé místo. Letos jsem prohlásil, že ten kdo nezaboduje, jde pěšky domů. Zabodovala jenom naše Františka. To znamená, že i já jsem měl jít pěšky 200 km. Dopadlo to tak, že jsem nám ten mizerný výsledek prominul.

Přesto nám bylo v Levicích hezky a dobrou náladu nepokazilo ani škaredé počasí. Zkrátka mezi přáteli na Slovensku je vždy dobře. Příjemné a milé přivítání předsedkyně i všech ostatních. Pohoštění, zákusky, káva a v poledne kyselica jak má být. Všechno mělo svůj řád a poklid. Přednáška o psychice, depresích a náladách parkinsoniků byla pro nás velmi zajímavá.

Tak tedy milí slovenští přátelé. Děkujeme vám za hezký den, příjemné setkání a jsme rádi, že jsme mezi vámi byli. Máte krásný kalendář. Děkujeme moc a přejeme Vám i Nám jenom to dobré a lepší.

Za nás pět i za celý kolektiv hodně zdraví přeje Honza Škrkal

Beseda v Kunovicích

 

1Na pozvání paní Huspeninové z Komunitního centra v Kunovicích, jsme se 27. října 2015 zúčastnili besedy ” O parkinsonově chorobě a jak žít s parkinsonem”. Tentokrát to byla odborná přednáška, neboť naše pozvání přijal MUDr. Pavel Zicháček, neurolog z Uherského Hradiště, který nás v hodinové přednášce seznámil s projevy P.N. a se způsoby jejího léčení. Volná debata ukončila toto velmi příjemné odpoledne, na které se přišla podívat asi dvacítka návštěvníků se zájmem o problematiku P.N

Hany