Archiv

Rubriky

Ivana a její básně

NOSTALGIE ODJINUD

To slovo vzpomínkami voní. A naše Ivana nad stolem svou hlavu kloní,

vzpomínky na deset uplynulých let se jí hlavou honí.

„Vzpomíná, jak jsme byli … a skládá verše každou chvíli.“

Za těch deset let už jich bylo„ a snad každé slovo ji něco připomnělo.

Těch deset let nám díky jejich veršům táhne před očima zas a zas.

Připomíná krásné chvíle, kterých bylo…vždyť se jich za těch deset let také urodilo.

Ach, uběhlo to, byl to ale krásný čas, i kousek Evropy jsme spolu projeli,

nové přátele a kraje poznali. Jsme tomu rádi i přes to, že za nimi musíme do dáli.

My „Parkinsonici“, ze spolku Slovácko jsme malý kolektiv,

my nedáme se tou nemocí porobit! Vždy si dobře rozumíme

a nenecháme si do svých činností a přátelství od nikoho cokoliv namluvit.

Právě to, že jsou mezi námi nemocnými lidé jako Ivana nám dává sílu.

Není jediná z těch, co nemají Parkinsona a ti v uvozovkách zdraví jsou stejní jako ona.

Nevěší hlavu a nenaříkají, přestože i oni své trable mají. Stejně jako my s nimi bojovat musí.

Jestli je to nemoc, nebo cokoliv jiného si každý břemeno své nosí.

Bojujeme nejen za sebe, aby nám bylo krásně, bojujeme i za svět a máme radost

z toho, že nejen Ivana i jiní pro nás mohou skládat krásné básně.

Přes vše, co nám život dal a hlavně vzal –zvedneme hlavu a půjdeme pořád dál.     

 

Ivaně a nejen ji, Haně i Martě, Zdence i Heleně, Janě i Marii

a mnoha dalším, za pomoc v našem boji a s poděkováním,

že už tak dlouho při nás v boji stojí.   

Dubňany 12.3. 2018    Honza                 

Comments are closed.