Archiv

Rubriky

V houfu.

      1) Jo to byly časy, když jsme mladí byli.

Teď už ruce slábnou, ubývá nám síly.

Ale ve skupině vše se lépe daří –

tam nevadí vrásky ani naše stáří.

      2) Již pravěcí lidé vždycky v houfu žili,

A tak častokrát i mamuta ulovili.

A my lidé dneška nejsme neomylní,

ale jedno víme-jen společně jsme silní.

       3)Jen kde vzít a nekrást ptáme se teď všici.

Všichni my nemocní, my parkisonici.

A tak jeden smělý, předvídavý muž

sehnal nás do houfu, dosti je nás už.

My teď pohoníme toho Parkinsona,

mamuta sic nedostanem, tak alespoň slona.

        4) Nenechat se zdeptat, neschovávat v domě,

neříkat-já nechci – když přátelé jdou pro mě.

Říct-já zkusím cvičit – i když to moc nejde,

namlátíme Parkinsonu, co se do ně vejde !

      5) A pak časem zjistíš, že je v houfu skvěle,

že už nejsi cizí, že už jsme přátelé.

Scházíme se, diskutujem, zkušenosti vyměňujem,

i to vínko okoštujem. Ano i to moji milí –

co nás nezabije-to posílí.

        6)No a ten muž v našem čele, často má nápady skvělé.

A tak byla, nebyla, pomalu se Parkinsoniáda zrodila.

Zdařila se?  Že se ptáte!! Bude se konat už po deváté.

Na Slovácko, do toho kousku zemičky, sejde se zase svět celičký.

No tak skoro, jen tak o fousek, sejde se tam Evropy kousek.

         7) Teď už se všichni hodně těšíme, připravujeme se a cvičíme.

Přijďte taky mez i nás – na chvilku, či delší čas.

Přiveďte své manžele, partnery, či přátele.

Jen přijďte a uvidíte. Třeba si s námi zacvičíte

anebo jen tak posedíte.

           8) A jak už jsme řekli – nejsme neomylní,

ale jedno víme jistě-jen společně jsme silni.

Ivana Braunová

Comments are closed.