Deset je prstů na ruce a deset jsme spolu let.
My můžeme se s hrdostí ohlédnout na ně zpět
Nesložili jsme ruce do klína a žehrali na osud.
Byli jsme Parkinsonů rodina a jsme jí doposud.
My z Parkinsona Slovácko vždyť bojovný jsme lid
a ten náš osud nezvratný, chceme aspoň ulehčit.
Tak cvičíme i schůzujeme, či jedem na výlet.
Však na jeden čin významný nesmíme zapomnět!
Chtěli jsme nejen sobě i druhým pomáhat
a tak jedna hlava bystrá (nemusím snad jmenovat),
přišla z čista – jasna na vynikající nápad.
No a pak slovo dalo slovo a za chvíli bylo hotovo.
Tak se naše přemilá PARKINSONIÁDA zrodila!
Nejdřív byla jen pro zdejší, pak Slovensko jsme přizvali,
a jak se vše rozvíjelo i Poláci pozvání přijali.
Sousedy máme i z jižní strany, tak pozvali jsme i Rakušany.
Máme v tom úspěch veliký, přes závisti a kritiky.
Věřte nám, že existují lidi, co se cizím peřím chlubí
a ani se za to nestydí!!
Ale my na Slovácku pohodový jsme lid,
chceme pomáhat, chceme se přátelit.
Co můžeme si ještě přát – jak dlouho to půjde – vytrvat!
Tož zůstaňme dál pospolu pokud dovolí nám zdraví
a mějme stále na mysli, co naše hymna praví:
„My jsme přece fešácí, parkinsonští štramáci,
tak se mějme rádi – to se vyplácí „
Ivana Braunová
Nejnovější komentáře