Již dlouho jsem se našim stránkám nevěnovala a přitom jsem ráda vkládala články a fotky o naší činnosti. Bylo toho hodně co jsme dělali a bylo o čem psát a bylo to pěkné. Rádi jsme se tomu všemu věnovali.
Tolik věcí se za poslední dobu změnilo….
Přišel Covid 19 a je všechno úplně jinak. Dost členů již mezi námi není a hlavně jsme zestárli. Zůstává nás jen pár dříve narozených co mají chuť přijít si popovídat, zasmát se a třeba i zazpívat. Vzhledem našemu věku je naše činnost velice omezená. Soustředíme se jen na to, aby mezi námi členy byl celý rok telefonický kontakt a také se občas scházíme.
Před Vánocemi (jako každý rok) jsme se sešli, abychom si připomněli, že rok je za námi a my máme stále pro co žít a o čem si povídat. Bylo to pěkné setkání, slíbili jsme si, že se za rok opět všichni sejdeme a probereme co všechno se událo.
Mladí lidé nemají zájem se sdružovat a to je velká škoda. I pro hendikepované lidi je dobré chodit ven a žít normální život. Neschovávat se doma, litovat se a říkat že takový život již nestojí za to žít. Čím více se budou snažit chovat jako dříve, tím lépe se jim budou překonávat potíže, které Parkinsonova choroba přináší, a není jich málo.
Můj manžel říkal že Parkinsona porazí, věnoval se hodně Parkinsonikům, nemoc odsouval na vedlejší kolej. Žije s ní téměř 23let a stále věří že se jí nepoddá.
Za celý spolek Parkinson Slovácko vás zdraví Helena Škrkalová.
Nejnovější komentáře