Slovanské Hradiště v Mikulčicích i přes to že již „neživé“ píše stále svoji historii. Tentokrát se do historie starodávného hradiště jehož sláva v dobách existence byla mimo jiné i počátkem státnosti Česka poskytlo útočiště i skupině parkinsoniků. Nevíme jestli již tenkrát lidé trpěli Parkinsonovou chorobou, určitě však jejich život nebyl lehký.
Po čtyřleté existenci akce Říp jsme se 14.4. 2012 rozhodli nejet oslavit Světový den Parkinsonovy choroby na Říp. Proto, že Parkinsonova choroba je silně progradující a na Říp je to 350 km, rozhodli jsme se o výšlap ne do kopce, ale z kopce na území Slovanského Hradiště v Mikulčicích. Těch důvodů bylo víc: Zdravotní stav, dlouhé cestování a finanční nákladnost. Kromě toho považujeme Slovanské Hradiště za stejně významné historické místo jako je slavný Říp. Po poslechu přednášky o historii jsme se díky pochopení pracovníků a především pana vedoucího, doktora Františka Synka spojili s dalšími skupinami parkinsoniků po celém Česku, na Slovensku a později i v Polsku. Tím se počet účastníků akce Říp vyšplhal k číslu pěti set účastníků a víc.
Tak tedy vážený pane doktore Synku a ostatní pracovníci Slovanského Hradiště v Mikulčicích. Moc vám děkujeme za přístřeší, povídání a za možnost použití vašeho internetového spojení.
Pro ty, kteří v Mikulčicích ještě nebyli, nebo je tomu tak dávno, že si to už nepamatují, udělejte si výlet do Mikulčic. Je tam co vidět i slyšet. Je tam krásné prostředí. Když se po prohlídce projdete okolím a zkusíte se ponořit v myšlenkách do historie a necháte ji na sebe působit, ucítíte také stejně jako já sílu Velké Moravy a život se vám bude zdát hned o něco lehčí.
Za sebe a za občanské sdružení Parkinson Slovácko, a také za naše přátele děkujeme. Jan Škrkal předseda sdružení
Ps. V takovém krásném prostředí by se mohly konat i krásné historické hry nejen parkinsoniků. Mě osobně blesklo hlavou hned několik nápadů. Měli jsme možnost se s panem doktorem Synkem vidět jenom dvakrát, ale myslím si že je mužem činu a určitě by uměl být nápomocen.
Návštěvou Mikulčic naše putování do historie nekončilo. Pokračovali jsme návštěvou Arboreta Lužických včelařů s povídáním o životě včeliček. Povídali nám o něm však děti ze základní školy a bylo vidět, že hodně zasvěceně. Následovalo povídání paní kronikářky o Lužicích i Polduží. Zakončili jsme prohlídkou zrekonstruovaného domku vybaveného nábytkem a nářadím po našich prababičkách i praprababičkách na který jsou místní velmi hrdí. Mimo jiné i místní včelaři ve svém Arboretu dávají najevo, že dokonalost práce včeliček je jim příkladem. Myslím si, že i samotné Lužice nás příjemně překvapily a že stejně jako místní skupina včelařů si vzaly za příklad práci včeliček. Parkinson Slovácko se ke včeličkám Arboretu i Slovanskému Hradišti určitě vrátí. Naše sdružení se po této zkušenosti bude zajímat o histori i jiných částí Slovácka. Vždyt každá obec i když malá počtem obyvatel má svou velkou historii a je na ni právem hrdá. V Lužicích to bylo hodně vidět jak na obci, tak i na lidech.
Takové menší historické hry v krásném prostředí poblíž Moravy? Takový nápad se nenechá jenom tak vyprchat jako pára nad hrncem.
Děkujeme všem kteří se podíleli na naší oslavě Světového dne parkinsoniků.
Jan Škrkal předseda sdružení za všechny
Nejnovější komentáře