|
Další rok za námi. Tuto obligátní větu říkáme při každé příležitosti týkající se něčeho pro nás významného. Tuto obligátní větu říká skoro každý. Dá se říci, že zní všude a stále. Podle ní můžeme i sledovat, jak nám život utíká a jak se nám krátí. Můžeme dělat co chceme, stále je to podle stejné písničky. „A zase je rok za námi“. K tomu můžeme ještě dodat sloku z písně, ve které se zpívá: „ Čas je běžec dlouhým krokem, chvíli pokoj nedá si. Pokoj si nedáme ani my. Proč? Také jedno úsloví, naše, podle kterého se řídíme my. Ti co nejsou postiženi si ho neuvědomují. „Pohyb je život a život je pohyb“. Pro zdravého člověka běžná věc. Pro nemocného, který není schopen si zavázat botu, rozepnou knoflík u kalhot s následkem, po němž se Vám v kalhotech rozleje mokré teplo?! Tyto dvě věty, ať už obligátní, či neobligátní nás vědomky i nevědomky provázejí celý život.
Continue reading Vánoční povídání na závěr roku 2011
Ženy
|
Muži
|
Kop na branku
|
1 místo |
Věra Ambrozová |
Slovácko |
1 místo |
Ivan Hejhal |
Olomouc |
2 místo |
Melánie Kahánová |
Slovensko |
2 místo |
Josef Salavec |
Olomouc |
3 místo |
Inge Andrle |
Rakousko |
3 místo |
Jan Jelonek |
Polsko |
Hod na koš
|
1 místo |
Hana Neničková |
Slovácko |
1 místo |
Jaroslav Varmužka |
Brno |
2 místo |
Taťána Kincová |
Brno |
2 místo |
Bogdan Urbaňsky |
Polsko |
3 místo |
Anna Marková |
Slovensko |
3 místo |
Andrzej Bielecky |
Polsko |
Pétangue
|
1 místo |
Katarína Mazuchová |
Slovensko |
1 místo |
Libor Jaša |
Brno |
2 místo |
Věra Ambrozová |
Slovácko |
2 místo |
Čestmír Čermák |
Ostrava |
3 místo |
Marie Dostálová |
Olomouc |
3 místo |
Alexandr Adam |
Slovensko |
Šipky
|
1 místo |
Věra Skoupá |
Praha |
1 místo |
Gerald Ganglbauer |
Rakousko |
2 místo |
Helena Záthurecká |
Slovensko |
2 místo |
František Scherer |
Slovensko |
3 místo |
Irena Ištváňová |
Slovensko |
3 místo |
Jan Průdek |
Slovácko |
Bowling
|
1 místo |
Věra Ambrozová |
Slovácko |
1 místo |
Josef Salavec |
Olomouc |
2 místo |
Věra Filipovičová |
Olomouc |
2 místo |
Jaroslav Šlezinger |
Hradec Králové |
3 místo |
Hana Neničková |
Slovácko |
3 místo |
Gerald Ganglbauer |
Rakousko |
Stolní tenis
|
1 místo |
Helena Záthurecká |
Slovensko |
1 místo |
Petr Sedláček |
Brno |
2 místo |
Ludmila Kokošková |
Slovensko |
2 místo |
Ján Krnáč |
Slovensko |
3 místo |
Anna Gašparcová |
Slovensko |
3 místo |
Josef Mikulka |
Zlín |
Kroužky
|
1 místo |
Hana Neničková |
Slovácko |
1 místo |
Ján Krnáč |
Slovensko |
2 místo |
Věra Ambrozová |
Slovácko |
2 místo |
Jaroslav Šlezinger |
Hradec Králové |
3 místo |
Anna Marková |
Slovensko |
3 místo |
Miroslav Zelenka |
Ostrava |
Curling – družstva
|
Zvláštní ocenění
|
1 místo |
Rakousko |
Ivan Kozel – Zlín – rozstřel – kroužky |
2 místo |
Olomouc |
Družstvo Slovenska – curling |
3 místo |
Praha |
|
Pořadí a počet získaných medailí
1. Slovensko |
3 zlaté |
5 stříbrných |
5 bronzových |
2. Slovácko |
4 zlaté |
2 stříbrné |
2 bronzové |
3. Olomouc |
2 zlaté |
2 stříbrné |
1 bronzová |
4. Brno |
3 zlaté |
1 stříbrná |
————– |
5. Rakousko |
1 zlatá |
———– |
2 bronzové |
6. Polsko |
——– |
1 stříbrná |
2 bronzové |
7. Hradec Králové |
——– |
2 stříbrné |
————– |
8. Ostrava |
——– |
1 stříbrná |
1 bronzová |
9. Praha |
1 zlatá |
———– |
————- |
10. Zlín |
——– |
———– |
1 bronzová |
Lze říci, že byla poměrně velká a nejvýznamnější podporu poskytl nám, jako organizátorům, Jihomoravský kraj, včetně záštity hejtmana JUDr. Michala Haška. Je třeba také říci, že JMK nám poskytuje záštitu a podporu od samého začátku a věříme, že nám svoji přízeň zachová i příště.
Dalším významným sponzorem pro nás byla firma GSK, Moravské Nafové Doly, firma ABBOTT. Našimi stálými sponzory jsou firmy Boehringen Ingelheim, Medtronic. Glenmark, stavební firma Ing. arch Jiřího Říháka, města Hodonín, Dubňany, Kyjov. Obce Hovorany, Mutěnice, Lužice, Rohatec. To jsou nejvýznamnější sponzoři. Sponzorů však máme daleko víc. Přesto že nám poskytují menší částky, jsou pro nás také hodně důležití.
pohledem mým i pohledem našich přátel novinářů Mgr. Tani Pikartové a Dr. Petra Trávníčka, kteří patří též do organizačního týmu
Česká Parkinsoniáda jako součást místních oblastních i mezinárodních sportovních soutěží a her je již tradiční a největší akcí svého druhu nejen v České republice.
K účasti i ke startům jsou zváni všichni, kteří měli tzv. „kliku“, že je potkalo onemocnění Parkinsonovou chorobou, jehož není možné se žádným způsobem zbavit.
K účasti přijíždějí všichni, kteří se rozhodli něco pro sebe a proti této nemoci dělal. Bojovat s ní a trénovat pro život svůj i svých blízkých pod motem: Život je pohyb pohyb je život. Setkat se s přáteli, poměřit síly a popovídat si s nimi, poradit si navzájem. Že má tato akce na všechny příznivý dopad není můj názor, ale názor odborníků, partnerů a v mnoha případech i veřejnosti.
A tak stejně jako každý člověk, ani každý parkinsonik nemůže být malířem jako třeba Salvádor Dalí, skvělým hudebním skladatelem a dirigentem Petr Eben, historikem a spisovatelem Vojtech Zumarovský, papežem Jan Pavel II., vynikajícím sportovcem – Muhamad Alí – světový král v boxu. Každý z nás se však může pokusit a nejen pokusit, ale měl by pro sebe udělat maximum jak pro zdraví tak i pro dobrý pocit svého „JÁ“.
Pro to všechno je zde naše Parkinsoniáda. S takovouto vizí ji jako organizátoři pro vás i připravujeme. Věřím, že po této 4. ČP, už chápete, že to naše moto provázející již všechny Parkinsoniády Život je pohyb a pohyb je život, není jenom plácání do větru, ale že ho bereme velmi vážně.
Teď už mi nezbývá než poděkovat všem našim a partnerům a příznivcům kteří pomáhali, pomáhají a věříme, že budou i nadále pomáhat v uskutečňování naší vize a touhy vyhrát nejen nad nemocí, ale i nad sebou samými. Já věřím, že se nám to podaří.
Přátelé novináři Táňa a Petr
Součástí 4. Parkinsoniády byla i výstava fotografií a obrazů parkinsoniků Jindřicha Kadlčíka, Radka Frýsy a Václava Veselého.
Při jejím zahájení zazněla i následující báseň, kterou složila členka občanského sdružní Parkinson Slovácko Ivana Braunová. Její obsah ušila na míru právě otevřené výstavě a parkinsoniádě. Po jejím přečtení nezbývá než konstatovat, že je velmi výstižná a inspirující.
Nevzdávej to!Přátelé, jen hlavu vzhůru a nemračte svou líc !
To nezažene žádnou chmuru a nevyléčí nic.
Spíš naopak nám přidá starostí nad naším osudem.
My jsme přeci bojovníci, zbabělci nebudem!
I malé krůčky k úspěchu vedou,těch velkých bývá málo.
A že my to nedokážem? No to by tak asi hrálo!
Každý budem dělat to, co se nám nejvíce daří
a v tom nám nemůže zabraňovat nemoc ani stáří.
Jen podívej se kolem sebe co dokázali jiní.
To, že se snažíš něco dělat, z tebe člověka činí.
I když tě záda hodně bolí a ruka se ti třese,
tak překonej to vůlí příteli – nevzdávej se!
Ten nepříznivý osud nám k životu nevzal chuť,
uvědom si své tělo a k činnosti ho nuť!
I když nohama šoupáš, přec pohybuj se dál.
Pomysli, že vše je lepší než, kdybys to vzdal.
Ten dělá to a ten zas tohle, každý podle svých sil.
I ty se vzchop a zaměř snahu byť i malý cíl.
Až dosáhneš ho, vytyč nový a bojuj dál a dál
A nikdy nezapomeň –
že vše je lepší, než kdybys to vzdal.
Z pravidelné schůzky přímo na otevření výstavy s názvem „Ve dne v noci“. Pozvala nás na ni ředitelka Jihomoravské komunitní nadace.
Výstava, zahájení i povídání bylo velmi příjemné, díky lidem z nadace i účastníků zahájení výstavy.
Jihomoravské komunitní nadaci přejeme štědré sponzory a děkujeme jí za pomoc finanční i morální, kterou nám poskytli a poskytují.
Jan Škrkal předseda sdružení
Opět krásný festival, opět spoustu zajímavých lidí, opět spoustu poznatků, opět spousta myšlenek a nápadů a podnětů k tomu, jak dělat práci, které má smysl. Práci pro druhé i pro sebe.
Vstávali jsme ten den ve 3 hodiny. Vyjížděli jsme v době, kdy vstávalo i slunce. Byla to pro mě krásná podívaná, kterou jsem již dlouho neviděl. Continue reading Již potřetí na festivalu „Žiju stejně jako Ty aneb poznávejme se navzájem“
Na webu on–line Společnosti Parkinson i na jiných webech už je toho o skončené parkinsoniádě napsáno hodně. Především hodně hezkého. 4. ČP však měla i svoje drobná škobrtnutí, kterých si někteří z vás všimli stejně tak jako my. Děkujeme za drobná taktní upozornění a vážíme si jich. Nic není dokonalé a nikdo není dokonalý. Bereme si tyto poznatky jako poučení. Někteří z Vás si přišli pro zkušenosti a poučení ke svým hrám. I to je pro nás velkou odměnou a výzvou. Jiní zas měli možnost se podívat na Slovácko z jiného úhlu pohledu a měli možnost si udělat svůj názor. Další pozitivum. Zavázali jsme se, že uděláme vše pro to, abychom vytvořili příjemné prostředí a aby jste si odnesli hezké zážitky. I to se nám podle Vašich ohlasů podařilo splnit. Osobně jako hlavní organizátor jsem tedy spokojen. Spokojen je i celý organizační tým. Navíc jsme ještě uspořádali výstavu obrazů a fotek s krásnou vernisáží. Mám za to, že byli spokojeni i sami vystavovatelé Jindřich Kadlčík, Václav Veselý i Radek Frýsa.
Kladu si nyní otázku co dál? 5. Parkinsoniáda ano, či ne? Ještě nemáme ukončenu čtvrtou a už takové myšlenky? Říká se třikrát a dost. Tato už byla čtvrtá. Pokračovat? Moje tělesné funkce mi říkají dost. Moje tělo protestuje a říká dej si opravit brzdy a zastav se na chvíli. Levá ruka se mi tak třese, že nemůžu ani psát. Můj mozek však jede jako perpetum mobile. Říká: Jedeme dál, ale chce to jinak. Vylepšit, zatraktivnit. I dobrý koláč se zají. Myšlenka jak, už se v něm usídluje. Chce to ji vypilovat, dobrousit atd, atd. Zkrátka uvidíme. Nezáleží to jen na nás.
Co víc? Chybí tu statistiky, příběhy, perličky. Budou, ale ne dnes. Dnes už musím odpočívat. Tak prosím o trpělivost.
A co tu nejvíc chybí? Zda bude 5. česká Parkinsoniáda. Bude, chyběla by nám a možná nejvíc mě samému. Dnes už je znám i termín. Bude 3-5. 8. 2012
Jan Škrkal
Kojetín, Centrum denních služeb v domě Sv. Josefa
Středa 13. 4. 2011 od 9.hod. Přednáška na téma:
„Parkinsonova choroba v životě jedince“
Na besedu Vás zvou p. Škrkal s přáteli, kteří jsou postiženi touto chorobou, na téma – jak předcházet vzniku a jak se s touto nemocí vypořádat… Nejen pro seniory.
Byli jsme požádání paní ředitelkou tohoto zařízení o besedu na téma nemoci, která nás sužuje a omezuje v našem životě.
Do Kojetína jsme přijeli včas a stačili se na povídání o nemoci a naší činnosti připravit. Na besedu s námi čtyřmi přišlo téměř 20 „obyvatel i pracovnic CDP“. Vydrželi jsme si navzájem povídat a diskutovat o problému Parkinsonova nemoc téměř 2 hodiny. Odjížděli jsme s pocitem příjemně a účelně stráveného dopoledne a spokojení, že naše povídání o nás, nemoci a činnosti zaujalo. Zřejmě bychom měli o čem povídat ještě další 2 hodiny. Účastníci besedy, převážně z řad starších ročníků se cítili unaveni. Otázek bylo položeno hodně a i když z naší strany zaznívaly laické odpovědi, cítili se tazatelé našimi odpověďmi uspokojení. Milí účastníci z CDP z Kojetína. Budete-li mít možnost číst naše stránky, děkujeme.
Hanka, Věrka, Jitka a Honza
|
|
Nejnovější komentáře